Primarni a sekundarni index

Pojmy přímé/nepřímé indexování a primární/sekundární index jsou klíčové pro efektivní organizaci a vyhledávání dat v databázových systémech. Zde je vysvětlení těchto pojmů a příklady jejich použití.

Přímé vs. Nepřímé Indexování

Přímé indexování (Direct Indexing):
Při přímém indexování je index přímo propojen se záznamy v primárním souboru. To znamená, že index obsahuje ukazatele přímo na záznamy v souboru, což umožňuje rychlý přístup k datům.

• Příklad:
  Představte si databázi zaměstnanců, kde každý záznam obsahuje jméno a oddělení. Při přímém indexování by index mohl obsahovat jména zaměstnanců a ukazatele na jejich záznamy v souboru. Pokud hledáte záznam pro "Galvin Janice", index by vás přímo nasměroval na příslušný blok v souboru, kde je tento záznam uložen.

  Struktura:

  Index:
  - Galvin Janice -> Block 0
  - Walters Rob -> Block 1
  

  Výhody:

  • Rychlý přístup k záznamům díky přímému spojení mezi indexem a záznamy.

  Nevýhody:

  • Pokud se primární soubor reorganizuje, musí se aktualizovat i index, což může být náročné.
    

Nepřímé indexování (Indirect Indexing):
Nepřímé indexování neukazuje přímo na záznamy v primárním souboru, ale místo toho ukazuje na hodnoty klíče, které jsou následně použity k vyhledání záznamu. Tento typ indexování může vyžadovat dodatečný krok pro získání konečného záznamu.

• Příklad:
  Představte si stejnou databázi zaměstnanců, ale tentokrát index obsahuje klíče, které odpovídají záznamům v primárním indexu, a ne přímo záznamům v souboru. Při vyhledávání musíte nejprve získat klíč z nepřímého indexu, a poté použít tento klíč k nalezení záznamu pomocí primárního indexu.

  Struktura:

  Sekundární nepřímý index:
  - Jméno -> Klíč v primárním indexu
  - Galvin Janice -> Key 0
  - Walters Rob -> Key 1
  
  Primární index:
  - Key 0 -> Block 0
  - Key 1 -> Block 1
  

  Výhody:

  • Nepřímé indexy zůstávají neměnné i při reorganizaci primárního souboru.

  Nevýhody:

  • Přístup k záznamům je pomalejší, protože vyžaduje další krok (přístup přes primární index).

Primární vs. Sekundární Index

Primární index (Primary Index):
Primární index je vytvářen na atributu, podle kterého jsou záznamy v primárním souboru seřazeny. Tento index je často jediný v souboru a je používán k rychlému přístupu k datům.

• Příklad:
  Představte si, že záznamy zaměstnanců jsou seřazeny podle ID. Primární index by obsahoval ID zaměstnanců a ukazatele na příslušné bloky záznamů. Pokud chcete najít záznam pro ID "102", index by vás rychle nasměroval na správný blok.

  Struktura:

  Primární index:
  - 101 -> Block 0
  - 102 -> Block 1
  - 103 -> Block 2
  

  Výhody:

  • Rychlý přístup k záznamům díky tomu, že jsou záznamy seřazeny podle klíče indexu.

  Nevýhody:

  • Změna hodnoty klíče v záznamu může vést k nutnosti reorganizace celého souboru.

Sekundární index (Secondary Index):
Sekundární indexy jsou vytvářeny na atributech, které nejsou primárním klíčem. Mohou existovat více sekundárních indexů na různých atributech, což umožňuje přístup k záznamům podle různých kritérií.

• Příklad:
  Představte si, že chcete vyhledávat záznamy zaměstnanců podle věku, což není atribut, podle kterého jsou záznamy seřazeny. Sekundární index může obsahovat věk zaměstnanců a ukazatele na bloky záznamů, které tento věk mají.

  Struktura:

  Sekundární index:
  - 30 -> Block 0
  - 40 -> Block 1
  - 50 -> Block 2
  

  Výhody:

  • Umožňuje vyhledávání podle různých atributů, což zvyšuje flexibilitu přístupu k datům.

  Nevýhody:

  • Vyhledávání pomocí sekundárního indexu může být pomalejší, protože vyžaduje další krok pro přístup k záznamům.

Tato rozlišení a příklady ukazují, jak různé typy indexů a indexování mohou ovlivnit výkon a flexibilitu přístupu k datům v databázových systémech.